Stáže Anglie

Za angličtinou přes kanál La Manche

V neděli 11. října večer jsme – třicet žáků ze tříd A3T a A4T a tři učitelé angličtiny - v mrazu a větru nastoupili ve Vysokém do autobusu a vyrazili směr Calais, trajekt k bílým útesům doverským a městečko Margate v Anglii. Jeli jsme se přiučit něco nového z angličtiny a také trochu poznat svět. Kluci okamžitě snědli zásoby z domova, ucpali si uši sluchátky a spokojeně prospali noc.

Po mnoha a mnoha hodinách jízdy temným Německem a nezáživné jízdy Belgií a Holandskem jsme ráno dorazili do přístavu ve francouzském Calais. Před vjezdem do přístavu jsme minuli jeden z největších uprchlických táborů v Evropě a všem nám došlo, že to, co vídáme v televizi, opravdu není žádná legrace. Jízdu na trajektu jsme strávili na palubě a po hodině a půl plavby se na obzoru objevily slavné bílé útesy a hrad v Doveru.

Město Margate, kam naše výprava směřovala, leží asi hodinku jízdy severně od Doveru na východním pobřeží hrabství Kent. Pro mnoho zúčastněných, kteří byli v Anglii poprvé, byla již jízda po „špatné“ straně silnice, zážitkem. V úzkých uličkách, kterými jsme se s obrovským autobusem proplétali ke sběrnému parkovišti nad místní pláží, nám často zbývalo pár centimetrů od sloupů a zábradlí. Na parkovišti nás vyzvedla naše průvodkyně Frances z jazykové školy Leo Languages, která se o nás pak celý týden vzorně starala. Obešli jsme město, aby se v něm kluci vyznali a pokud možno se co nejméně ztráceli.

Samozřejmě jsme byli všichni zvědaví na moře a vlny a tak jsme vyrazili na molo, o které se rozbíjejí vlny zálivu. Dominantou fotky měla být socha dámy sestavená z kovových mušlí, ale naše výprava byla v přesile.

Po procházce jsme se vrátili k autobusu, kde proběhlo rozdělování do rodin. Kluci po dvojicích odjížděli a my učitelé jsme doufali, že se s nimi ráno v osm se všemi setkáme ve škole.

V úterý si kluky ve škole rozdělili angličtí jazykáři a odvedli si je do tříd s nádherným výhledem na pláž a právě vrcholící příboj. Kluci, kterým je u nás ve škole pořád horko a stále otvírají okna, byli spokojení, my ostatní jsme cvakali zuby… vlhké chladno se v Anglii snadno prokouše až do kostí. První část výuky probíhala za zoufalé snahy lektorů vyrazit z našich kluků alespoň jedno anglické slovo nebo větu. O přestávce jsme lektorům vysvětlili, že naši hoši jsou spíše technici než řečníci a že někteří nejsou moc sdílní ani v češtině. V učebnách v prvním a druhém patře budovy za námi se kluci učili anglicky.

Závěr dopoledne byl ve třídách živější a my jsme opustili školu a vyrazili za historií do Canterbury.Hned při příchodu na hlavní starobylou třídu města, které je známé především slavnou katedrálou, srdcem anglikánské církve, a arcibiskupem z Canterbury, který korunuje krále a královny, sváděl s historickými stavbami bitvu obrovský autosalon Jaguáru. Když jsme odloupali kluky z výlohy, prošli městem a ve skupinkách prohlédli nádhernou katedrálu, byl čas jet zpátky a předat kluky rodinám.

Ve středu pršelo, foukalo a bylo celkově po anglicku vlezlo. Dopoledne jsme vyrazili do muzea RAF, tedy Royal Air Force. Angličané jsou na svoji válečnou historii a zejména letectvo náležitě pyšní a tak i expozice byla krásná a zajímavá. Kluci obdivovali stará letadla, motory a veškeré autentické vybavení, které prošlo skutečnými boji za druhé světové války.

Z výletu jsme přijeli hladoví a tak část výpravy vyrazila do hospůdky na pobřeží na tradiční „fish and chips“. Odpoledne strávili kluci ve škole a zprávy od učitelů byli mnohem veselejší…kluci mluví a ve třídách je legrace a dobrá náladaJ.

Ve čtvrtek dopoledne šli kluci naposledy do školy a my učitelé spokojeně poslouchali závěrečné hodnocení… jak se rozmluvili, že vypadali spokojeně, jací jsou přátelští atd. atd. Odpoledne se bláznivé anglické počasí ukázalo v plné parádě, vítr a déšť střídalo sluníčko a my jsme vyrazili na prohlídku dvou krásných rybářských městeček: Broadstairs a Ramsgate. Procházeli jsme se nad plážemi a prohlédli si krásný přístav, z kterého si někteří kromě ucouraných kalhot od vln, které museli nutně prozkoumat, přinesli i nevoňavou památku od všudypřítomných dotěrných racků.

Různé modely aut zaparkované v přístavu a všemožné čluny a lodě vzbudili patřičný zájem, dům slavného autora románu David Copperfield velký ohlas nevzbudil. Trumfem v učitelském rukávu byla návštěva Hornby muzea modelů aut, lodí, vláčků, letadel a vůbec všeho pohyblivého. Kluci jezdili s vláčky, závodili na autodráhách a obecně se shodli na tom, že právě tam by mohli strávit celý pobyt v Anglii. Vypadalo to, že to myslí vážně, protože různé skupinky, které se nám podařilo východem z expozice vyhnat ven, vchodem zase vbíhaly dovnitř. Nakonec jsme s kolegy vzdali přepočítávání hlav v autobuse a odjeli do Margate.

V pátek ráno jsme se sešli na sběrném parkovišti, naložili bagáž do autobusu a odjeli na celý den do Londýna. Vystoupili jsme v Greenwichi, minuli nultý poledník a nastoupili na člun, který nás dovezl do centra Londýna. Po vodě jsme minuli City, podjeli Tower Bridge, zamávali na Tower a naproti londýnskému oku se vylodili. V typickém zmatku, davech lidí a houkání aut jsme si prohlédli Big Ben, budovy parlamentu a opatství ve Westminsteru. Pokračovali jsme k St. James parku, který jsme obešli za asistence ochočených a patřičně drzých veverek. Před Buckinghamským palácem právě skončila výměna stráží, takže jsme ještě zahlédli mašírující kapelu, a když se tisíce turistů rozprchly, v klidu jsme si prohlédli palác a náměstí před ním. Parkem jsme došli k Whitehallu, sídlu královské jízdní gardy a tam jsme měli štěstí…stráže se právě měnily. Z našeho pohledu mírně komický rituál byl hezkou připomínkou, jak málo se britské tradice mění. Naše další kroky vedli na Downing Street č.10, tedy k sídlu britských premiérů. Ozbrojenci se samopaly, retardéry v silnici a obrovskou mříží zablokovaný vjezd do Downing Street nám připomněli, že to s bezpečnostní není v současném světě vůbec jednoduché. I proto jsme nosili odpadky v celém Londýně po kapsách, odpadkové koše byly z bezpečnostních důvodů z ulic odstraněny.

Narvanými ulicemi jsme se prokousávali k Trafalgarskému náměstí s majestátní sochou admirála Nelsona a čtyřmi ležícími lvi, kteří ji stráží.

Odtud jsme pokračovali do Covent Garden, historické tržnici v centru Londýna, se spoustou obchůdků, kaváren a restaurací. V tuhle chvíli toho již měli někteří dost, přece jen nejsme z našich horských vesniček a měst zvyklí na takový rumraj. Dali jsme si na dvě hodinky rozchod a všichni běželi nakoupit dárečky domů.

Když jsme se všichni sešli, čekala nás cesta k nábřeží a cesta po Temži do Greenwich, kde na nás čekali naši řidiči a ohřáté párky. Najedli jsme se a vyrazili do Doveru na trajekt a přes Evropu zpátky domů.

V sobotu ve čtyři odpoledne jsme klukům zamávali ve Vysokém a odeslali je do jejich domovů. Cesta se vydařila, kluci poznali jinou kulturu, viděli kus světa a hlavně, jak my angličtináři doufáme, pochopili, jak je příjemné se dorozumět a popovídat si s lidmi z různých koutů světa.

Pobyt proběhl v přátelské a uvolněné atmosféře, nikdo se neztratilJ, neonemocněl, vrátili jsme se bez průšvihů a po takto vydařené cestě se těšíme na další.